Ledovcový kurz

Tak trochu přesun nejen prostorem, ale hlavně časem. Ve čtvrtek jsem opustila Krkonoše a v pátek odpoledne už jsem fotila jižní stěnu Dachsteinu (mezitím jsem ještě samozřejmě v Brně odložila děti).

Nedostatkem sněhu jsme rozhodně netrpěli, a kdyby nás to slunko nebralo útokem, tak možná i ta zima by nám byla. A jeden z mých nejoblíbenějších kurzů – základy pohybu po ledovci. Cestou do Vídně jsem pilovala německy uzly (rozuměj názvy, ne provedení) co mi síly stačily, protože jsem měla v péči skvělou skupinku Rakušanů (a jednoho Němce z Hamburku). Ano, toho Hamburku. Myslela jsem si, že znám pár střelců a máloco mě překvapí, ale jet na víkendový ledovcový kurz z Hamburku!?!?! Pod vedením nějaké Klementové?

V pátek večer jsme proklepli materiál a v sobotu ráno frčíme lanovkou nahoru. A najíždíme na klasický scénář. Pohyb v mačkách, pohyb v družstvu… kdo to někdy absolvoval nebo učil, tak přesně zná celý zajetý scénář. Rakušané motají uzlíky, já jim motám hlavy kladkami, oni mě motají hlavu výrazy typu „cudra cudra“. Rozšiřuju si slovní zásobu o nové hovorové výrazy. Hamburčan oceňuje moji „hochdeutsch“, Elisabeth zase názorné předvedení čehokoli (co si budeme namlouvat, rodilý mluvčí nejsem a tak vše ukazuju fakt názorně, aby nebylo nic ztraceno v překladu). Odpoledne sjíždíme zpět na chatu a simulujeme prusíkování z trhliny na střeše od garáže.

V neděli počasí opět nezklamalo, hurá do sněhu, nikdo nic nešidí a všichni hltají nově nabyté vědomosti se stejnou intenzitou, jako naše nosy opalovák. Je toho ještě tolik, co by se dalo ukázat, pocvičit, potrénovat. Výukový systém Alpenvereinu bere tento kurz jako level „basic“, v principu teď všichni vnímají riziko pohybu v ledovcovém terénu a znají zásady bezpečného pohybu, včetně veledůležité záchrany při pádu do trhliny. Za dva dny se toho stihlo překvapivě hodně. Kdo chce opáčko nebo vědět víc, ten si cestou domů už pohrával s myšlenkou úrovně „advanced“.