Výstup na Grossvenediger se řadí k nejkrásnějším výstupům v rakouských Alpách. Máte jej na seznamu vašich vysněných kopců? Chcete si při výstupu „dát trochu do těla“ nebo naopak byste rádi znali tu nejpohodovější variantu, jak se radovat z dosažení vrcholu? Jdu si vyhrnout rukávy a sepsat moje knowhow posledních let, kdy jsem na vrchol vedla výstup ze tří různých světových stran.
Na tu nejpohodovější variantu vám budou stačit tři dny. V pátek brzo ráno vyjeďte z ČR tak, ať jste lehce po poledni na parkovišti severně od Hinterbichlu (1 500 m). Odtud si domluvte „shuttle“ – vývoz až k chatě Johannishütte. Ušetříte si tím významných 600 výškových metrů a při pěším stoupání dalších 700 m až k chatě Defreggerhaus (2 962 m) za to budete velmi rádi. Pokud nejste vytrvalostní běžci, ale spíše se řadíte do skupinky „horští pohodáři“, dorazíte s odřenýma ušima na večeři. Rezervace na této chatě jsou někdy trochu ruskou ruletou, už se mi stalo, že jsem musela spát na zemi pouze pod erární dekou, ačkoli se v CK dušovali, že s mou skupinkou počítají. Snadnost tohoto výstupu je přímo úměrná obsazenosti chaty. Druhý den vás čeká pouhých 700 výškových metrů k dosažení vrcholu. Budíček si rozhodně nastavovat nemusíte, protože ranní ruch vás spolehlivě probere. Ručím za to, že na vrchol nepůjdete sami. Ledovcové trhliny vás neminou, určitě nemusím připomínat bezpečnost a nutnost postupu v lanovém družstvu. Sestupová trasa je shodná s trasou výstupu, po sestupu doporučuji buď přespání opět na Defreggerhausu, nebo není ani od věci si rozdělit klesání do dvou etap a sejít až k Johannishütte. Zde počítejte ovšem s vyšší cenou za ubytování.
Tento výstup lze absolvovat i v zimě – respektive v jarních měsících, Defreggerhaus ale bývá otevřen až od poloviny dubna (zhruba – doptejte se přímo na chatě, termíny se mění dle počasí a aktuálních zimních podmínek) a nebude fungovat shuttle, čímž se vám značně prodlouží první den nástup na chatu, a to o několik hodin. Zvažte vyčerpávající noční přejezd, případně nocleh před výstupem někde v údolí.
Druhou klasickou variantou je náročnější trasa s noclehem na Neuer Prager Hütte (2 796 m). S odřenýma ušima lze rovněž absolvovat během „prodlouženého víkendu“ – tedy pátek až neděle. Brzký ranní odjezd z ČR opět nutností, ani tady není výstup k Neuer Prager Hütte úplně zadarmo. Na druhou stranu třebas budete rádi za pár fotek z večerní „zlaté hodinky“. Můžete si sice prvních pár kilometrů opět pomoci přiblížením se na dopravním prostředku (povoz s koňským spřežením), nicméně výškové metry si zde opravdu musíte poctivě nastoupat po svých. A to první den bude krásných 1 200 metrů. 
Druhý den si objednejte v dolních končetinách dalších 900 výškových k dosažení vrcholu. Trhliny jsou zde opět v míře větší než malé, myslete na své kvalitní metodické vzdělání a zcela ignorujte družstva, která vás budou předbíhat v počtu i 15 osob na jednom 10metrovém laně. Je to takový místní kolorit. Závěrečný vzdušný hřebínek je shodný pro všechny výstupové trasy, na vrcholu tedy o něj nebudete ochuzeni. Sestoupit doporučuji zpět k chatě a dál se nepouštět, museli byste až dolů do údolí. To si nechejte na neděli, když budete svižnější. Na parkovišti kde jste nechali vozidlo, si můžete dát výborný oběd a v neděli v noci jste pohodlně doma.
Pokud vás láká zimní varianta, zkontrolujte si opět provozní dobu chaty v zimě. V podstatě jste odkázáni až na druhou část zimy, tedy zhruba od konce března dále. Náročnost zimního výstupu je lehce vyšší než letní varianta, a to díky sněhové pokrývce, která vás potká již první den.
Nejnáročnější výstup si nechávám na závěr. V zimě se jedná o vysilující podnik, pro který doporučuji si vyhradit dny 4, tedy řekněme čtvrtek až neděli. Výstup na chatu Kürsingerhütte (2 547 m) zabere poctivých 10-12 hodin a tak musíte z parkoviště v na začátku údolí Obersulzbachtal vyrazit hned ráno. Znamená to 1700 výškových metrů převýšení a hlavně cca 24 kilometrů vzdálenosti. V létě naštěstí můžete využít opět shuttle. Údolí, kterým taxi projíždí, je dlouhé jako týden před výplatou, v zimě se sice budete při pěším výstupu kochat, ale závěrečné stoupání z vás vysaje poslední zbytky energie. 
V létě považuji pěší cestu údolím za nesmyslně dlouhou ve stylu „i cesta může být cíl“ (což je můj osobní názor, ve kterém se rozcházím s kolegy, kteří můj článek před uveřejněním četli – jako jo, je to i hezká celodenní letní túra). Druhý den rozhodně také není zadarmo, připravte se na dalších 1 100 výškových metrů, opět popraskaný ledovec a trasu, která vás v žádném úseku nebude šetřit. Závěrečný výšvih končí na stejném hřebínku jako předchozí výstupy, sestup rozhodně ukončete opět na chatě Kürsinger. Nemá smysl scházet níže. Bonusem letní varianty může být akorát zajištěná cesta obtížnosti A/B, kterou si lze výstup k chatě v pátek zajímavě zpestřit. Za předpokladu, že si do batohu samozřejmě krom vybavení na ledovec přibalíte i ferratové nádobíčko.
