Velikonoce. Z módu těžce pracující, kdy se radujete ze tří dnů volna (jako na potvoru ten čtvrtý den zavedli až v době, kdy už jsem byla na rodičovské) a ve čtvrtek stojíte v koloně mířící do Alp jsem se přesunula do módu „hm.. jsem matka… jaké volno? Všichni se tváří že někam jedou… měla bych vyvenčit děti taky…“
Spojila jsem příjemné s užitečným a nacpala tašku se sněhulemi, lyžáky, křupkami, leporely a kdovíčímpotřebným ještě do auta manželovi, jedoucímu pracovně do Jeseníků. Samozřejmě i s mou maličkostí a dvěma zlatíčkama, které tři hodiny v kuse sjížděly audioverzi pohádky Káťa a Škubánek. Nejoblíbenější pasáž je ta s písničkou „Krááásně je na horááách“. Kdo by to byl čekal, že? Základní tábor jsme rozbili na penzionu Skiland v Petříkově a já už si malovala, jak je každý den na tom čerstvém horském vzduchu utahám tak, že konečně pochopí změnu letního času a budou opět usínat v sedm večer, jak tomu bylo celou zimu.
První den začal zvolna – prozkoumáme nejbližší okolí. Přeloženo do akčního rádiu obou malochů znamená doslova a do písmene sebrat ze země každý, ale opravdu každý klacík, který zůstal ležet bezprizorně na cestě. A hodit ho do řeky. 
Když dojdou klacíky, je v samotném Petříkově a okolí ještě dostatečné množství kamenů. Hlavně že to náležitě žbluňkne. Však matky vědí.
Po třech hodinách nerušené zábavy na dvaceti metrech čtverečních seznali oba, že by bylo vhodné se ještě rituálně rozloučit s posledním letošním sněhem a zdrhli mi poplenit manšestr na poslední upravené sjezdovce. Na jejich obranu nicméně za celý půlden po ní nikdo dolů nesjel. 
První cen plácání se v Petříkově nezanechal kýžené výsledky v podobě rychlého uspání a tak nezbývalo, než vymyslet na další den něco lehce akčnějšího. A že to ta vaše maminka umí!
Lehce jsem jen podcenila, že to nebude akční jen pro děti, ale také pro mě. Udržet oba rarachy v této lanovce cestou na Šerák byl vrchol mé rodičovské magie, ale bez ztráty kytičky jsme nakonec dosáhli vrcholu a mohli vyrazit na pokusnou unavovací akci č. 2. Pěšky dolů zpět do Ramzové. 
Sestup po modré k Obřím skalám je v tuto roční dobu ideální s klouzákem, který příště rozhodně do batohu přibalím.
Zatímco já se propadám po kolena do sněhu (s Medou na zádech jsem učinila zásadní objev v hloubce propadu osoby o váze 50 a 70 kg), Miki testuje vodní sloupec svých softshellových kalhot. 
U Obřích skal jsme tak překvapivě rychle. Děti dostávají slíbenou tyčinku a nastává fáze dvě naplánované túry, samozřejmě ta náročnější: vymyslet dostatečně motivační program pro delší úsek cesty. 
Navzdory všem nastudovaným výchovným metodám, kdy tahám z rukávu jednu motivační hru za druhou, není pohyb tak plynulý jak bych si představovala. Naopak jeden by mohl nabýt i dojmu, že téměř stojíme na místě. Takže odhazuji poslední zbytky mateřské hrdosti a vytáhnu trumfy. Zmrzlinový pohár na Skilandu v Ostružné (kdo by to byl řekl že to vyjde levněji než džus s brčkem???). Celková bilance: 8 km chůze, na čas se raději neptejte, 170 Kč jízda lanovkou, 80 Kč za dva poháry a v 19:00 byli oba tuzí. 
Miki není s tou svou hrdostí ještě tak daleko jako jeho ambiciózní matka a tak nepokrytě následující ráno škemrá, jestli nemůže strávit celý den v pokojíku, maximálně v herně. Překvapivě se jeho požadavek nesetkávám se 100% souhlasem. Ale kazí se počasí a tak jim slibuji pohodovou neděli. Vyrážíme do jeskyně Na Pomezí. Od tohoto dne si můžu do mateřského deníčku zaznamenat počátek období posedlosti netopýry. Prohlídka jeskyně je dlouhá tak akorát, aby děti nezačala nudit, netopýrům jsme mohli téměř hladit křidýlka a venkovní areál nebyl ničím jiným než dětskou boulderovací arénou. Strávili jsme tady celé dopoledne.
Zlatým hřebem byla odpolední návštěva muzea Lega v Jeseníku – lázních. Přiznám se bez mučení, že mé úmysly byly čistě zaječí – někam je odložit ať se zabaví samy. Tento úkol měla splnit lego-herna. Děti zaujala překvapivě i výstava ve vitrínkách. Postavená města, zámky, roboti. 
Miki plně uspokojil své probíhající pirátské období. 
V herně si pak oba postavili několik domečků a mohli jsme jet domů.
Až budete někdy mít cestu kolem, doporučuji ještě omrknout malé a zároveň malebné Muzeum hudebních nástrojů v Ostružné.
