Do jižní Ameriky se létá buď lozit po kvalitně vysokých kopcích nebo fotit památky Inků. Jen málokdo má jiné důvody – až na větší část mé komorní skupinky, která si letěla opravdu vychutnat tuto nám stále ještě ne zcela objevenou latioamerickou zemi. Během pár dní, kdy jsem v ČR, jsem stihla sotva stáhnout fotky ze všech médií a už pomalu balím pro změnu na cestu do Asie. Ačkoli jsem se dušovala, že už letos ani foťák brát nebudu, nakonec jsem tahala i několik objektivů a přeci jen pořád je v tom Ekvádoru co fotit. Takže malá ochutnávka, než se pustím do psaní nějakých duchaplnějších článků (a že se máte na co těšit!)
Quito je čím dál bezpečnější. Na místa, kam jsme se kdysi odvážili jen ve větší skupině, můžeme nyní už ve dvojici. Hlídky policie na každém rohu. Výstup na Panecillo.
Pouliční umění se posouvá o krok dále..
Ale příroda je stále stejná. A krásná. Není nad to ohromit klienty hned první den treku lagunou Quilotoa. 
Poslední foto mojí softshellky, než zůstala zcela zapomenuta ve vesnici Chugchilan. Kdo pojede někdy kolem, budu ráda když mi ji tam vyzvednete.
Fotka nazvaná pracovně „loudil“
Bylinka zvaná „čukiraua“. Dělá se z ní zdravý čaj a je opylována kolibříky. Až do výšky 4 800 metrů nad mořem.
Když flóra, tak přidám i něco z místní fauny.
Tyto dva kousky tvoří dvě třetiny mé skupiny. 
A jelikož kolem laguny navykáme tělo na výšku několik dní, přidávám i pár náladovek:
Bonus letošního programu – nové turistické atrakce, mezi nimiž nechyběl Condor park.
Třešnička na dortu celé akce – nejvyšší vrchol na světě, měřený od středu země. Chimborazo (6 310). Zatímco někteří se snaží naspat si do zásoby síly k výstupu, my relaxujeme na úpatí. Po třech výstupech mě ten kopec už nijak moc neláká. Naštěstí.
Není nad to, když kolem vás jen tak náhodou projde stádo alpak.
Rozhodla jsem se, že sepíšu nějaký monotematický článek na téma „Ekvádor kulinářský“. Rozhodně to tady není jen o kuřeti s rýží.
A potom speciálně pro dámy metodickou příručku „nákupy v Ekvádoru“.
Novinka pro rok 2018 – otestovali jsme na vlastní kůži nový „coffe trail“ a máte se na co těšit! 
Kdo mě zná, tak ví že to byla trochu fuška vypít tolik dobré kávy najednou, ale vyplatilo se!
Rozmanitost cestování v Ekvádoru pocítíte na vlastní kůži – třebas na okraji amazonského pralesa, u ohromných vodopádů Pailon del Diablo.
Ačkoli jsem se už posledně zařekla, že 1000 mizerných fotek kolibříků mi stačí, nedalo mi to a tentokrát jsem nafotila 200 dalších, opět mizerných. 
Další letošní premiéra – konečně jsem si dala morče.
Náladovka na závěr…
a naše kompletní „parta HIC“. 
Až se vrátím ze všech cest zbylé části roku 2017, tak se těšte na povídání o „chocolate trail“ nebo „coffee trail“, o ekvádorské kulinařině nebo o panamských kloboucích. A myslím že co nevidět už se můžete hlásit na akci Vulkány Ekvádoru 2018. Sledujte stránky CK V-tour, pro kterou tuto akci průvodcuji!
