Když se v polovině února denní teploty pohybují vysoko nad nulou (respektive od začátku zimy pod nulu téměř neklesly), spoléhat se na pověstnou horu přicházející k Mohamedovi už nezkouší snad ani zarytí optimisté. Když se ale za rakouským Innsbruckem stočíte směrem na jih, jako mávnutím kouzelného proutku se ocitnete v zimní pohádce tak, jak bychom si ji všichni přáli zažít. Krajina téměř jarních zelených luk se náhle pocukruje sněhem a než se stačíte rozkoukat, sněhové závěje dosahují výšky mikrobusu. Letošní sázka na jistotu – cesta za kouzlem zimy, vedla do Švýcarska, Graubündenu, Engadinu, Svatého Mořice.
Ne náhodou. Letos tomu bude právě 150 let, kdy se místnímu hoteliérovi Johannu Badruttovi podařilo nalákat své britské hosty, aby se vrátili do Mořice i v zimě. Pokud nebudou spokojeni, nemusí svůj pobyt platit – to je nabídka, kterou nelze odmítnout. Od té doby se Svatý Mořic rád prezentuje jako kolébka zimní turistiky a celý Graubünden jako švýcarský prázdninový region č. 1.
Věděli jste, že Svatý Mořic nemá statut města, ale je to vesnice?
Pro ranní mlhu válející se nad zamrzlým jezerem není nutné si ráno ani moc přivstávat.
Lavička u jezera – výhled na krajinu odhrne bagr.
A důkaz toho, že je to opravdu zamrzlá vodní plocha.
… ačkoli je na ní závodní dráha pro koně, pěšina pro pěší a pruh pro auta.
Švýcaři jsou očividně na závěje sněhu zvyklí, ulice se odklízejí pravidelně těžkou technikou. Takže žádná břečka a urousané nohavice na jaře.
