Rozhodla jsem se trochu zkrotit své outdoorové šílenství a vyměnit dobrodružství ve vzdálených koutech světa za něco, co má trochu víc rodinného nádechu. Ano, přiznávám, nejsem z kategorie těch, co by každou zimu vymetali lyžařská střediska. Naše jarní prázdniny první týden v únoru však úplně nekorespondovaly s představou rodinného „vanlife“. Vloni vycházely na březen a jarní dovolená na Sicílii byla pecka. A aby bylo jasno, nemám nic proti snídani ve sněhu a mrazu 10 dní za sebou, nicméně znám i lepší zimní kratochvíle. Nicméně jsme usoudili, že nastal čas strávit týden v takovém tom klasickém zimním středisku. Kvůli dětem.
Ať už patříte do týmu rodičů „začátečníků“, kteří s lyžováním a Alpami mají tolik společného jako ledoborec se Saharou, nebo jste ostřílení matadoři a koukáte, kam příští zimu zamířit s potomky, může se vám tip na Alpe di Suisi hodit. S velkým nadšením sdílím tip na oblast, kde jsme si týden užili všichni a já nebyla otrávená, že jen „hoblujeme svahy“ a nemá to žádnou přidanou hodnotu.
10 důvodů, proč sem zajet:
- pro začátečníky je to doslova ráj na zemi. je tady spousta, ale fakt spousta modrých sjezdovek, které zvládnou i opravdoví začátečníci, plus několik lyžařských školiček (seženete i české instruktory), jezdící koberce, dětské snowparky…
- jakmile se děti rozlyžují, můžete každý den střídat svahy tak, že za 4 dny teprve získáte ponětí o tom, kde je to pro ně to „nej“ (my jsme za 4 dny ani nestihli všechny modré sjezdovky vyzkoušet)
- od lyžování si můžete odpočinout na horských chatách (klasika – italské espreso, pizza atd.. to vše za ceny, ze kterých nebudete vůbec v šoku-nebo právě naopak), u chat bývá i dětské hřiště, kde se děti můžou dále vyčerpávat
- pro ty, kdo se s lyžemi moc nekamarádí, tu jsou i sáně. Bez starostí o jejich transport – vypůjčíte si je na dolní stanici a jde se. Zdarma. Na sáňkařské tratě lyžaři nesmí, užijete si tak hodiny a kilometry sjezdů. A že to teda někdy jede!
- Slunce tu svítí celý den. Ano, odpoledne to sníh trochu trpí, kdo by si nechtě opalovat odpoledne nos u Aperolu? Nejste hluboko v údolí, kde jsou svahy orientovány na východ nebo západ.
- lyžování si můžete zpestřit i atrakcemi typu „U rampa“ (fakt zvládnou i děti), závodní slalomové dráhy, kde vám měří čas (nebo dráha pro rychlost.. tam jsem si netroufla ani já),
- Pokud máte zajištěné hlídání (třebas druhým rodičem – začínám chápat, proč se mnou jezdí skoro samé holky), tak si můžete vyrazit i do stopy a proběhnout se na běžkách (udržují, a opravdu luxusně udržují desítky kilometrů běžkařských tratí. Nebude se vám chtít zpátky.
- Spát se dá přímo ve středisku. Žádné balení, žádné sušení. Prostě si vylezete z postele skoro v lyžácích a rovnou vyrážíte na svah.
- Díky tomu, jak je středisko nastavené na děti, jsme tu narazili i na další české rodiny. Ačkoli jsem skrytý introvert, musím uznat, že je to fajn – děti mají s kým trávit čas, a my máme klid… chtěla jsem původně napsat na práci, ale kašlete na to. Jste na dovolené 🙂
Jsem si jistá, že si najdete spoustu dalších užitečných informací o tomhle středisku na internetu. Já vám jen nabízím pohled z naší strany. A kdo ví, třeba se potkáme příští rok! Nebo obecně, podle čeho lyžařské středisko s malými dětmi vybírat. Tohle je rozhodně sázka na jistotu!
