Ledovcový kurz pro ČSHP
Lehce proti duchu starých pověstí českých „běda mužům, kterým žena vládne“ jsem si střihla týden v rakouských Vysokých Taurách ve společnosti 19 skvělých parťáků do hor. Tímto skládám hlubokou poklonu svému manželovi, který nejenže mě na tento kurz jako hlavního instruktora poslal, ale zároveň 8 dní vládl našim dětem. V podstatě jsme tak oba měli stejně náročnou šichtu. S tím rozdílem, že v mé skupince se účastníci nemlátili navzájem dřevěnýma kolejema z vláčkodráhy (a cepíny jen výjimečně), po snídani vypadal náš stůl stejně kultivovaně jako před snídaní (mlíko nikdo pravidelně nerozlíval pod stůl a ještě dál) a každý pokyn stačilo zopakovat jen jedenkrát. Báječné co? Trochu mi to rozhodilo výchovné kruhy a tak návrat domů byl poměrně tvrdý.
A ještě jeden rozdíl tam byl – zhruba 30 stupňů Celsia. Regulérně jsem nosila týden péřové rukavice a pod kalhoty spodky!
Ráda bych poradila, že absolutní „the best“ chata pro ledovcové kurzy je Oberwalderhütte, ale to by tam bylo potom ještě víc narváno než je teď. Čili vás prosím – jezděte i jinam. Ten výhled na Grossglockner vám stejně zevšední (to jsem ale napsala pěknou blbost, co?). A kafe tu nevaří nic moc (což teď pro změnu myslím opravdu upřímně).
Všichni kluci prošli za poslední dva až tři roky kompletním kurzem „horský průvodce“ a tohle bych jejich poslední výukový blok. Sršeli vtipem až do té doby, než skončili hluboko v trhlině a nějak zapomněli, jak se ta „garda“ vlastně šmodrchá. Cvičný výstup na Hohe Rifl byl pro některé humoristickým divadelním vystoupením ze hry „GPS = Gde Proboha Su“, nicméně bilanci jsem si na závěr udržela slušnou. Ze tří vrtulníků, které na chatě během mého pobytu přistávaly, byl jen jeden přivolán námi (navíc šlo o vykloubené rameno a ne cepín vražený mezi lopatky hlavním lektorem).
Pár fotek pro ochlazení v parném létě: 
