Jakmile se ocitnete ve Švýcarsku, máte mnohdy pocit, že vše je nějaké opravdovější. Muškáty v truhlících na oknech v koncentraci rozhodně překračující průměr, Švýcaři snad v létě i trávu obarvují na lepší zelenou a kravám na pastvinách myjí srst speciálním lesklým šampónem. Sníh v zimě je dokonale bílý (nemluvě o jeho množství), švýcarská čokoláda opravdu chutná po kakau a vlaky jezdí opravu na minutu přesně. 6 minut na přestup vám stačí kdekoli a zaručeně se dostanete z východu Švýcarska až na západ opravdu přesně podle jízdního řádu.
Letos jsem měla podruhé možnost procestovat opět Švýcarsko vlakem – díky velmi příjemné výhře ve fotosoutěži (mimochodem, vítězný snímek nepovažuji rozhodně za žádný vrchol svého fotografického umění a vůbec netuším, proč vyhrál tento cenu redakce, když ostatní zaslané byly rozhodně mnohem lepší) jsme mohli ve dvou strávit 8 dní v pohodlí kompletního Švýcarského dopravního systému (Swiss travel system) a to dokonce 1. třídy.
PS: pro zajímavost uvádím dole pod fotkami náš itinerář trasy
Největší výhoda švýcarského cestovního systému Swiss Pass: cestujete zdarma všemi dopravními prostředky. Přiletíte letadlem do Ženevy a za hodinku už si plujete lodí po Lac Léman kolem jejich slavného vodotrysku.
Až vás plavba přestane bavit, vystoupíte v nějaké pěkné vsi po cestě, přejdete na nádraží a dál do Lausanne jedete vlakem.
Vinice Lavaux nad Ženevským jezerem si můžete projít pěšky, projet na kole nebo fotit opět z okénka vlaku. A to ne jen tak ledajakého – my si vybrali rovnou „Čokoládový expres“
Kouzlo Čokoládového expresu tkví nejen ve vláčku samotném, ale hlavně v programu celé trasy. Nejdříve se namlsáte ve výrobně sýrů Gruyére
Koupíte si pár typicky švýcaarských suvenýrů (fialové krávy tady nevedou, zato červené s bílými kříži ano).
V rámci programu Čokoládového expredu si prohlédnete i vesničku Gruyére, se stejnojmenným hradem (když budete dostatečně rychlí, tak předběhnete ty davy turistů, které sem naváží autobusy).
Co nelze Švýcarsku už upřít vůbec, je dokonalý marketing – dokázali povýšit přídavné jméno „švýcarské“ na záruku kvality, nemluvě o jednoduchém symbolu bílého kříže na červeném podkladu a obecně kombinace červené s bílou vůbec.
A zlatý hřeb celého denního programu je samozřejmě návštěva čokoládovny, zakončená atrakcí „sněz kolik můžeš“. Doporučuji PET lahev s čistou vodou sebou, ať můžete mezi sousty zapíjet!
Abych nezapomněla, vagónky Čokoládového expresu jsou původní, secesní, s krásnými interiéry. Jezdí se pouze 1. třídou.
Krátká zastávka v Zermattu – moje téměř každoroční povinnost.
Tentokrát jsme se zašli mrknout do soutěsky Gorner, kousek nad Zermattem. Matterhnorn se celý den schovával za mraky a tohle byla pěkná cena útěchy.
Nejlevnější ubytování v Zermattu – a navíc máte výhled na Matterhorn zdarma, žádný pokoj s příplatkem!
Další železničářská lahůdka – Glacier express. Nádherná trasa, jen škoda těch panoramatických vagónů – v celém vlaku není jediné stahovací okénko a tak nezbývá než vše fotit přes sklo. A že by bylo co fotit!
Bernina expres (Rhétská dráha, UNESCO). V červnu je ještě v sedle Bernina téměř regulérní zima.
Slavný kruhový viadukt u Brusia na trati Bernina expresu. To už jsme sjeli dolů z ledovců a blížíme se k palmám. Tip pro případné zájemce: nepřiplácejte si panoramatické vagóny Bernina expresu, ale jeďte za normální jízdné klasickým vagónem. Lépe se z něj fotí a má stahovací okýnka.
Luzern a slavný kapličkový most. Pro jedny tady dráha Wilhelm Tell Express (Expresu Viléma Tella) začíná, pro druhé končí, každopádně město stojí za procházku, ideálně v podvečer.
V rámci Swiss Passu máte zdarma i řadu lanovek nebo horských zubaček. Když je pěkné počasí a jste v Luzernu, musíte rozhodně vyjet na Rigi!
Ačkoli Rigi rozhodně není žádný obr, bývá ve Švýcarsku označována za „královnu hor“. Z jejího vrcholu ve výšce 1797 m jde vidět krásně nejen Luzernské jezero a znalce železnic fascinuje ozubnicový systém a světově patentovaná flexibilní ozubnicová výhybka.
Nesmí chybět samozřejmě top celého švýcarského dopravního systému – nejvyšší železniční sedlo v Evropě, Jungfraujoch. A krásné počasí a davy turistů z asijských zemí.
Švýcarská klasika a moje oblíbená pohádka: Heidi, děvčátko z hor. Respektive spíše tady její dědeček a Petr.
A Münch jako na dlani, Jen si nazout mačky a docupitat těch pár set výškových metrů na vrchol.
Ještě slibovaný itinerář naší trasy:
1. den: let Praha – Ženeva (se Swiss Air vychází na 1600 Kč na osobu zpáteční letenka, můžete mít sice jen příruční zavazadlo, ale kdo by na takový masňácký výlet tahal víc než 8 kg věcí?). Prohlídka Ženevy, plavba po Ženevském jezeře, prohlídla Luzernu (doporučuji Olympijské muzeum – se Swiss Passem rovněž zdarma, zdržíte se tam několik hodin!), nocleh v Montreaux.
2. den: Čokoládový expres (sýrárna, čokoládovna, středověký hrad, muzea po cestě – vše v ceně buď Čokoládového expresu nebo Swiss Passu). Přejezd do Zermattu.
3. den: Turistika v Zermattu a okolí (dá se vyjet na Gornergrat – ale nemá smysl když není 100 % počasí), případně navštívit bylinkovou zahrádku firmy Ricola, půldenní výlet do soutěsky Gorner Gorge, zajímavé je muzeum Matterhorn přímo v centru Zermattu, možností je spousta. Nejlevnější stravování je McDonalds (mimochodem údajně jediný McDonalds, který získal výjimku na podobu interiéru – ať zapadne do této dřevěné horské vesnice, má celý interiér ve dřevě)
4. den: Ledovcový expres (Glacier express) – z Zermattu až do Sankt Moritz.
5. den: Bernina expres – ze Sankt Moritz do Tirana, autobusem do Lugana a po trase expresu Viléma Tella do Luzernu.
6. den: Luzern, Rigi, návštěva Meiringenu (kde zemřel Sherlock Holmes, má tady malé roztomilé muzeum) a Interlaken.
7. den: Jungfraujoch (celodenní výlet z Interlakenu na „Top of the Europe“), přejezd do Ženevy.
8. den: let Ženeva – Praha
A užitečné odkazy (může se hodit):
- nabídka Švýcarského dopravního systému a ceny Swiss pasu
- 4denní zájezd Švýcarsko vlakem (pro ty, co nemají tolik dovolené, taky vidíte to hlavní)
- Čokoládový expres
- Ledovcový expres
- Bernina expres
- Jungfraujoch
