Chystáte se na nějaký z klasických treků v Himálaji? Everest Base Camp, Tři sedla? Manaslu? Annapurna circuit? Ještě jste v Nepálu nebyli? Sepsala jsem 15 základních tipů, které vám usnadní přípravy na vaši vysněnou dovolenou:
BALENÍ
Na treky, kde se spí v lodgích (nebavíme se o okruhu kolem Dhaulagiri, Makalu a podobně …tam už berete stan), vám stačí batoh o max. objemu 45 litrů (pro kluky i pro holky). Roky jsem vozila poctivý nezničitelný Deuter, letos jsem vyzkoušela odlehčenou Monturu. Je to znát – batoh váží míň, ale taky už je na několika místech děravý.
Snažte se vejít s váhou do max 12 kilo. Včetně vody a jídla. Ať nejste muly, ale trek si užijete. Jestli se bojíte, aby vás pustili při odletu do Evropy kvůli zápachu opocených svršků vůbec do letadla, tak mám dobrou zprávu. V jakémkoli hotelu v Kathmandu vám uschovají depozit – věci, které nebudete brát na trek. Po návratu z treku tak vytahuju na hotelu bílé triko, čisté kalhoty a v tom odlétám domů. Před výpadem do hor můžete ještě zoptimalizovat batoh (nebo se o to s potěšením postarám já, pokud vyrážíte se mnou) a vzít opravdu jen to, co potřebujete na treku. Pokud letíte do Lukly a pokračujete na Gokyo, EBC a další treky v oblasti NP Samargatha, tak si něco necháte pravděpodobně i v Namche.
OBLEČENÍ
Nedám dopustit na trika z merina. Mám na celý Nepál 2-3 kusy. Jedno s krátkým, dvě s dlouhým rukávem. Dlouhé a krátké kalhoty (říkejme tomu legíny, elasťáky, prostě spodní vrstva, kterou ze začátku nosím místo kraťas), spodní prádlo, ponožky, čepici a šátek (typu buff). Tenké i teplé rukavice v závislosti na treku (o balení i tak sepíšu samostatný post).
Péřovka: velké téma. Dají se levně (bavíme se o ceně kolem 800 – 1500 Kč) koupit v Kathmandu. Kvalita není Sir Joseph, na druhou stranu je to pořád peří. Pokud chcete nějakou lepší, tak shánějte kopii Marmotu. Pozor na kvalitu zipu – ten už jsem jednou měnila! Každopádně u téhle nepálské péřovky za lidovou cenu jsem si troufla jít do žluté barvyy – není mi líto, když ji někde ušpiním. Bez teplé vrstvy bych ale na trek nešla, i když ji neupotřebíte po celou dobu treku. Není určena pro pohyb, ale pro večerní posedávání. V péřovce sedíte i při odpočinkových pauzách, pozorujete hvězdy, chodíte na toaletu apod. Pokud jste se sekli s volbou spacáku, tak v ní i spíte.
- Na nohy si místo sandálků můžete přibalit i např. Skinners (nemám osobně vyzkoušeno, ačkoli je vlastním, ale klienti si je občas vozí a jsou spokojeni). Vozím jen pohorky a sandálky.
- Nesmeky (pro Tři sedla, na Manaslu jsme nikdy nevyužili). Naopak jsme i na treku přes tři sedla využili mačky a cepín. Ale to je vždy otázka sezónnosti.
- Čím míň věcí, tím míň starostí a lehčí batoh (nevyužívám nosiče, ale vy to udělejte – trek si o to víc užijete a pomůžete místním mladým klukům si něco vydělat. I tak opakuji mantru „čím víc věcí, tím víc starostí“. Už jen s tím, jak budete denně vybalovat a přebalovat.
- Vezměte si něco, co vás odpoledne a večer zabaví. Dojdete na ubytování, projdete vesnicí a pak si zalezete s knížkou, čtečkou nebo zápisníkem z cest.
- Nepálské kluky jsme naučili hrát „Prší“ a měli z toho děsnou srandu. „Kule“ je očividně nějaké hodně sprostý místní výraz, neustále měnili na tuto barvu (ačkoli ji v ruce většinou neměli).
HYGIENA
Kosmetická taštička (já jsem roky vozila vše jen v igelitovém pytlíku, ale vaše pouzdýrko si nazvěte dle potřeby) by měla krom kartáčku na zuby a pasty obsahovat co nejsilnější opalovací krém a speciální balzám na rty s UV filtrem (seženete běžně v drogerii, ale opravdu ať má UV 50). Balzám na rty nepodceňte!! Poslední roky vozím tento z Decathlonu, lze si namazat na obličej i v rukavicích. Pak už vozím jen šampuk (tuhé mýdlo a šampon v jednom). Kupuju u firmy LUSH (mám jistotu, že neznečišťuje životní prostředí, je univerzální, peru s ním i prádlo).
UBYTOVÁNÍ
Pokoje, kde spíte, nejsou nijak izolované. Většinou jen dřevěné stěny, občas profukuje. Topí se pouze v jídelně, v nižších polohách dřevem, ve vyšších jačím trusem. Teplá voda a sprcha jsou luxusem v nižších polohách, v těch vyšších si čistíte zuby venku vodou z hadice. Na chozenějších trecích je možnost si dobít elektroniku, někde zdarma, někde za poplatek. Vaří se všude – teplé jídlo si můžete dát k obědu i k večeři, pouze při etapách přes sedla v poledne na teplou stravu nenarazíte, ale to vás průvodce včas upozorní (ostatně to snadno vyčtete i z mapy). Obecně, kde se bydlí, tam se vaří.
Spacák: těžká volba. Zimomřivým holkám bych doporučila raději něco teplejšího, ať to nepodcení. Na druhou stranu můj manžel s sebou vozí Sir Joseph Koteka II a stačí mu to. Pokud je vám na ubytování zima, vždy se najde nějaká deka, kterou vám místní půjči. Počítejte ale s tím, že deky rozhodně nikdo nepere, max. někdy vyvětrá. Osobně vozím péřový spacák s komfortem minus 5 stupňů a je to tak akorát, abych si do něj zalezla s čtečkou a byla v teple. V těch vyšších polohách. Pokud jdete treky typu Poon Hill, tedy ve výškách max. 3000 metrů, tak ani tak teplý spacák mít nemusíte. Tam si beru taky pouze „Koteku“.
JÍDLO
Pokud vám nevadí svačit dopoledne každý den Snickers, tak si neberte žádné jídlo. Tuhle tyčinku (samozřejmě s vysokohorskou přirážkou) koupíte všude. Dokonce si někde můžete dát teplou čapáti se Snickers k večeři. V opačném případě si přeci jen sbalte pár tyčinek, sušené ovoce, sušené maso (pokud nejste vegetariáni..).
A trochu vážně: na většině treků opravdu denně máte šanci i v poledne se najíst. Záleží pak spíš na tom, jak moc chcete mít těžký batoh, vše si nést, nebo i na vašem rozpočtu. Pokud jste zvyklí na delší akce v horách, tak tušíte, že sladkých müsli tyčinek se fakt za chvíli přejíte, po týdnu je už nemůžete ani cítit. Osobně volím trochu kompromis: něco si vozím s sebou, někdy si dám přes den na treku polévku a čapáti, tyčinkyy mám tak max. 3 na celý trek, pak si vozím sušené maso, slané suchary, sušené ovoce, halvu.. ale opravdu to nepřehánějte. Max. kilo všeho dohromady (a i to je moc!!).
Ještě v Kathmandu si kupte dost toaletního papíru (a zabalit do sáčku). Na lodgích na treku dokoupíte toaleťák taky, ale jak jsme počítali cenu za roličku (respektive útržky) např. v Lobuche, tak bylo pomalu výhodnější používat místní pětirupkové bankovky.
Pokud nepijete černý čaj (já např. ne ze zdravotních důvodů), tak si přibalte vlastní oblíbené čajové sáčky. Horká voda v lodgích je levnější než čaj, připravíte si ten, který vám chutná a trochu ušetříte.
ELEKTRONIKA A SIGNÁL
Jestli úplně nemůžete vypnout mobil a chcete být ve spojení se světem, kupte si místní SIM kartu. Vyžadují k tomu pasovou fotografii a okopírují si váš pas, ale ceny jsou příznivé a máte tak spojení se světem (ne všechny wi-fi na hotelu jsou spolehlivé a fungují). Doporučuji síť NCell – má pobočku i hned po příletu na letišti. SIM karta stojí 500 Rupií (tedy cca 100 Kč) a pak si jen vybíráte tarif (data, volání, kombinaci).
Jen pozor: v horách se signál ztratí, využijete hlavně v Kathmandu a při přesunu na začátek treku. Pak už se spoléháte na fungování wi-fi v lodgích. Bývá placená (cca 20 – 150 Kč za heslo, které vám naťuká kluk do mobilu, tak nemůžete ani sdílet) a ne vždy jede spolehlivě. Počítejte spíše s tím (respektive s tím smiřte rodinu), že se opravdu 10 dní neozvete. Dovolená. Neplatí to na Annapurna circuit, kde jsme letos měli wifi krom dvou dní fakt všude a zdarma. Jestli letíte směr Lukla, tak si v Namche kupte kartu Everest Link (budete na ní mít předplacený přístup na wifi s osobním heslem, opět nelze sdílet na více zařízeních) – jinak se ve výše položených vesnicích na wifi nepřipojíte vůbec.
BALÍM DO NEPÁLU
.. aneb můj osobní základní seznam pro většinu nepálských treků je v přípravě… sepíšu po do Vánoc! Stejně odletíte hádám nejdřív na jaře, tak to bude stačit 🙂
