Zimní víkend v Krkonoších

S dětmi, ale lze i bez dětí 🙂 Upřímně: bez dětí by to asi bylo o dost klidnější, ale kde je v tom pak ta sranda, že? Nabízím naprosto podrobný návod pro ty, kteří nemají čas na plánování, hledání a vymýšlení. Berte a použijte dle libosti, protože   zdarma a slibuju skvělý víkend. Který bychom si rádi zopakovali. Děti i já 🙂

Rodinný víkend na horách zní dost idylicky, že? Mívám někdy trochu osypky už při balení (a přitom je to moje velká doména, že ano :). V zimě doslova stáhnete vše, co dům dal: sáňky, lyže, sněžnice, klouzaly, plavky (ano, čtete správně), kombinézy, oteplovány a pro sebe skialpy. Aby toho nebylo málo. Pohlídat všechny páry rukavic, nákrčníků a všechno se to hodilo.  Jsem magor? Ty sáňky tahám už 9 let a furt se hodí.  

Stihneme to? Jasně:)

Obdivuju matky, které při klasickém pracovním týdnu pondělí až pátek stíhají ještě balit na víkend. Já pracuju z domu, a i tak mám dojem, že pátek dopoledne je prostě věnováno jen balení. Protože jakmile se děti vrátí ze školy (družina je scifi), jedním plynulým pohybem z nich strhávám školní kalhoty a narvu je do sněhulí. S trochu pevnější rukou je přikurtuju do auta, pouštím audiopohládky a vyjíždím vstříc víkendový dopravní apokalypsa směr Krkonše.  Se zlepšující se dopravní infrastrukturou to máme do Krkonoš už jen něco málo před 3 hodiny. 

Poslední rolba ze Strážného na Friesovy boudy jede v 16:00. Vozí vaše věci, a lidi a děti taky. Jsme u ní přesně 16:15 a naštěstí má řidič pochopení pro matky s tikem v oku, takže nás ještě přeloží včetně plyšáků a hurá do hor. Děti hned u chaty objevily kouzlo kamikaze sjezdu na klouzáních a já po hodinách za volantem mířím rovnou k pákovému premovali. Západ slunce si umím vychutnat i za sklem, v domácích teplácích. 

Chvíli zvažuju, jestli jim ještě jít hledat helmy, ale vypadá to, že to přežijou. Protože za hodinu zmerčili, že hotel má k dispozici bazén (pche, dokonce tři !!!), čili jejich energii jdeme ještě nějak vybít v hluboké vodě. V duchu děkuju tomu géniovi, který vedle klasického bazénu umístil do stejné místnosti i vířivku.  Další geniální počin je místní jídelníček: jako bych nevařila kaši 3x týdně, ládují se jí tady oba dva jak pominutí. V peřinách oba opatrně seznamuju  s hustou túrou, kterou mám nachystanou na sobotu. Raději jen v náznacích. 

Jsem tažný pes

Mohla bych květnatě popsat jejich nadšení, když jsem vytáhla po snídani sněžnice (ty dětské) a seznámila je s plánem výletu. Na akcích mi za to lidi většinou poděkují, že za ně plánuju, tady to už roky očekávám a děti se stále nechytají. Chvíli se na mě dívají, jako kdybych jim právě oznámila, že Vánoce letos nebudou. Krizička překonána až na útulně Klínovka, kde pochopili, že se rozhodně stejnou cestou nevrátíme, potkali jsme kamaráda s pejskem (to byla jako dost slušná motivace pohnout) a tak se vyplatilo ty zbylé kilometry už fakt raději ušlapat.

Při obědě na Výrovce se nemohli oba shodnout, jestli byl větší zážitek ta bivakovaqcí bouda nebo obří, ale fakt obří sněhové iglú, postavené Na Rozcestí. Každopádně slib, že kolem něj půjdeme ještě jednou, nebyl problém splnit. Dokonce zapomněli oba i na svůj ranní odpor k chůzi. Od Rozcestí jsem sundala pásy ze skalpu a dobruslila zpátky jako tažný pes se dvěma dětmi přivázanými za sebou. Jestli tohle není vrchol mateřství, tak už fakt nevím.

A co děti udělaly po túře? Chtěly na lyže. Protože samozřejmě, že chtěly na lyže. Díky bohu, že tady prodávají i jednotlivé. jízdy. Stejně boží je fakt, že na konci dne můžete na chatě děti hodit do vody a sami si odpočinout v sauně. To by mělo být hned na titulní stránce webu jako recept na duševní zdraví rodičů. Nakonec si i rozmysleli sněhovou bitvu po večeři. Viděla jsem se s knihou u krbu asi tak o 800% víc než zahrabaná ve sněhové závěji.

Čas na lyže

Než si necháme svézt věci rolbou dolů, stihli jsme ještě tři hodiny lyžování přímo u chaty. Už jsem tady napsala, že ta sjezdovka je u Friesovek skvělá? Žádné fronty, dost prostoru na malé i velké oblouky. V lyžácích si můžete odskočit na kávu i horkou čokoládu. Luxus. Odjezd k autu do údolí byla pak jedna velká jízda. Doslova. Dá se to sjet komplet na sáňkách (=děti) nebo skialpech (= máma).

Večer už zase doma. Ani děti nechtěly věřit tomu, že jsme se vypravili jen na víkend. Všichni tři spokojení, vyvenčení, sněhu jsme si užili až až. Nejlepší je na Friesovkách asi poloha: vše na dosah, žádné složité přesuny, vysoko v horách s výhledy. Jako fakt výhledy. Bazén a sauna, velká dětská herna. Sobotní výlet, který je pro děti nenáročný a baví je.

Ideální místo, kde spojit aktivní odpočinek s relaxací. Doporučuju vyzkoušet na vlastní kůži.

Do komentářů mi klidně připište svoje tipy na podobné víkendy. Těch není nikdy dost.