Jak vidět Tre Cime di Lavaredo 

Kompletní, nebo jak je poslední dobou trendy říkat „ultimátní“ návod, jak mít tuto dolomitskou ikonu takřka před nosem. Jak se k nim dostat, kde případně zaparkovat, jakou trasu zvolit, kolik to stojí, jak moc je to „bezbariérový“ výlet… Protože jsem „tři zuby“ viděla na vlastní oči tolikrát (léto, podzim, zima), sepsala jsem to všem, kteří se sem poprvé chystají. Omáčku typu „Tre Cime di Lavardo leží na hranici jižního Tyrolska a provincie Belluno..“ s dovolením vynechám. Nejsem novinářka a vy si to nejspíše nečtete někde na pláži u jezera Braies. Pojďme rovnou k věci: 

AUTEM:

Nejsnazší cesta, nejkratší, vhodná také pro handicapované, děti. Jsou tu stovky lidí, počítejte se zájezdy asijských turistů, ale když to nejde jinak, je to taky cesta. Vyjedete mýtnou silnicí až na velké parkoviště k chatě Rifugio Auronzo (2 333 mnm). Mýtné je potřeba objednat předem a zaplatit online, v roce 2025 je to 40 € za auto, na 12hodinový vjezd. Ano, na parkovišti se dá v autě i přespat, ale tudíž zaplatíte dvojnásobek (absolvovala jsem s dětmi dříve, když to nestálo tuhle raketu a zážitek super). Silnice bývá otevřena od června do října, obvykle 7.00 – 20.00. Parkoviště nahoře má omezenou kapacitu, proto ten regulovaný vjezd. Projdete si pak jednu z těchto dvou tras (tady hlavně záleží, jak staré máte děti, a jestli zvládnou delší nebo kratší okruh).
Pokud máte s sebou kočárek nebo vozík, tak s tím zvládnete dojet od Auronzo k Lavaredo a Dreizinnehütte, zpět musíte stejnou cestou. 

AUTOBUSEM:

V létě jezdí shuttle busy z Misuriny až k Rifugio Auronzo. Linky provozuje Dolomiti Bus a Südtirolmobil. Interval každý h 30 – 60 minut. Samotná jízda trvá 20 minut. Cena zpátečního lístku 10 – 15 €. Rezervace určitě nutná na www.suedtirolmobil.info. Hlavně teď v létě je to opravdu peklíčko. Počítejte ještě s tím, že zaplatíte parkovné u jezera Misurina, nikde se tam zdarma parkovat nedá. Spoje jezdí také z Cortiny a Dobbiaca – lze kombinovat s přestupem v Mistryně. Je to potom celodenní akce 🙂  Stíháte tak trasy popsané výše. Tady i s mapkou obě: 

PĚŠKY:

Nechce se vám platit mýtné? Nebo autobus? Nevadí vám delší túra, větší převýšení? Vyražte pěšky. Výchozí body přímo z Tre Cime jsou 3 základní: od jezera Landro, ze severu nebo od jezera Misurina. Tak jako tak, všude zaplatíte parkovné (v průměru 15 euro) a můžete vyrazit. Počítejte s tím, že jen samotný výstup vždy zabere tak 2-3 hodinky, pak obejít Tre Cime (pokud půjdete ze severu nebo ze západu – tu „obcházku“ nemám níže natrasovanou,  a pak sestup stejnou cestou.  Případně pokud se vás více s více vozidly, můžete to pojmout jako sestup do jiného údolí, k vozidlu známých. Výstupové trasy, které si lze upravit dle fantazie:

Z MONTE PIANA:

Osobně považuju procházku po Monte Piano za nádherný a hlavně silný zážitek, v létě i v zimě. V létě se můžete na tuto stolovou horu nechat vyvézt jeepem (praktikovala jsem s malými dětmi), jakmile jste už turisticky zdatní, vyjděte si nahoru pěšky, projděte si jižní a hlavně severní vrchol a budete mít Tre Cime jako na dlani. S minimem turistů kolem sebe. Zjistěte si, v kolik zavírá Rifugio Monte Piano, abyste si tam stihli dát ještě odpolední kávu 🙂

Opět zde máte na výběr jako se na Monte Piano dostat. Nahoru pěšky nebo jeep servisem. Dolů zase jeep servis nebo pěšky (jeep jsem volila když byly děti malé, ať si to stihneme projít hlavně nahoře). Doporučenou trasu nemám, dá se tam toulat nahoře několik hodin, prozkoumávat zákopy, fotit, ležet v trávě, užívat si výhledy..

FERRATOVĚ:

V těsné blízkosti Tre Cime si můžete vyzkoušet projít i dvě zajištěné cesty. Při dobrém počasí slibují obě silný zážitek a opět nádherný výhled na „zuby“. Nejsou technicky příliš obtížné, spíše se připravte na množství dalších ferratistů a takový řekněme „rozchrastaný“ terén. V případě Paterkofelu čelovky určitě s sebou! Budete procházet dlouhými tunely z 1.světové války, které nejsou osvětlené. Naproti Tre Cime stojí samostatná věž Toblinger Knoten … rozklikněte popis ferraty a toponákres (výstup žebříky, sestup druhou stranou). A když stojíte v sedýlku Paternsattel, kde se všichni fotí, asi vám neunikne pár lidí s helmičkami stoupajícími ke skalní stěně. Ti míří na ferratu De Luca Innerkofler, případně i chtějí vystoupat na Paternkofel.  Odtud mám výhled na zuby taky obzvlášť ráda 🙂 … překvapivě

UBYTOVÁNÍ V HORÁCH

V okolí Tre cime stojí hned několik horských chat. Rezervace doporučuju tak 6-8 měsíců dopředu, záleží na tom, kolik vás bude.

• Rifugio Auronzo (hned u parkoviště, přes den tady být nechcete, ale večery tu mají kouzlo)
• Rifugio Lavaredo (klidnější, menší chata)
• Rifugio Dreizinnen (obří retrochata, kde jim letos vůbec nejen rezervační systém, přes den tady taky lidské peklíčko, ale ty večery s východem a západem slunce vůbec neurazí, naopak)
• Rifugio Pian di Cengia (minichatička s úžasným geniem loci, ale šance sehnat zde nocleh minimální, rezervace otevřou v prosinci na léto a do pár dní je vše fuč, od Tre Cime je to dá, lepší pokud zahrnujete do vícedenního přechodu)
• Rifugio Zsigmondy  (vzdálenější, ale klidná chata, ideální na vícedenní přechod, kdy Tre Cime zahrnujete do programu)
• Další chaty (Langalm, Monte Piana) neubytovávají.

DALŠÍ PRAKTICKÉ INFORMACE

Pitná voda: moc nepočítejte s tím, že doberete zdarma na chatách. Lze dokoupit. Zdroj přírodního pramene jen u salaše Langalm.
Toalety: možnost placených toalet (cena až 1 euro) u chat Auronzo a Lavaredo, toalety u Dreizinnenhütte zdarma
Signál: jste tady téměř bez signálu a datového připojení, se světem se spojíte pouze na parkovišti u Auronzo
Děti: klasický okruh Auronzo – Lavaredo – sedlo – salaš Langalm a parkoviště zvládnou. Moje děti to chodily samy od 3 let. Vyhraďte si na to celý den.. ať mají prostor na hru, krátkou regeneraci. Nicméně vy určitě znáte vaše vlastní děti víc než já, tak dokážete odhadnout, co ujdou a co ne, je to tak? Neberte mě jako mantru. 
Kempování: jste v národním parku, naprosto zakázáno. Stejně tak zakázány drony.
Nejlepší světlo na focení 🙂 samozřejmě brzo ráno nebo večer, všechny moje fotky jsou od Dreizinnenhütte

KDY VYRAZIT

• Červen: málo lidí, ale zbytky sněhu, některé chaty zavřené. Sníh se může držet až do začátku července. Zas už jsou hodně dlouhé dny.
• Červenec: plná sezóna, krásné počasí, ale davy (první týdny v července i spousta Čechů, v druhé polovině července už mají Italové prázdniny)
• Srpen: stabilní počasí, ale ještě víc lidí (hlavní italské prázdniny)
• Září: méně lidí, barevná příroda, kratší dny, chladnější počasí, může už i nasněžit
• Říjen: klid a neskutečné podzimní barvy, větší jistota sněhu, nízké teploty, zavřené chaty, zavřená silnice k Auronzo. Krátké dny.
• Zima: vezměte sněžnice nebo skalpy 🙂