Recenze. Nebo spíše to, co se do oficiální recenze nevešlo. Tu si můžete přečíst přímo na Hudy blogu zde (klik). A protože jedna věc je napsat recenzi pro Hudy a věc druhá dodat k tomu vše podstatné, tak na svém blogu nabízím i pohled do zákulisí. Ať se trochu pobavíte.
Kalhoty jsem nafasovala začátkem března. První dojmy byly opravdu v upřímném „waw“ stylu – materiál super. To si opravdu musíte osahat. Jinak se těžko popisuje. Úplně jsem viděla, jak kalhoty zmačkám do ruličky, hezky přidržím v dlani a vyfotím jednu fotku toho, jak jsou skladné. Až bude lepší světlo – nebo až se zabaví děti – nebo až – až -až…. No nic. Foto nevzniklo doteď. Ale fakt super skladné jsou.
Kalhoty jsem poctivě nosila. Osobně bych si zrovna tuhle barvu v obchodě NIKDY nevybrala – černé, antracitové a jakékoli šedé se vyhýbám co to jde. Testovací kalhoty jsem si vybírat nemohla, nedalo se nic dělat. Moje milovaná petrolejová snad bude jindy. Ale v podstatě jsem tak, jak píšu v recenzi, ocenila to, že opravdu nevypadám jako čunče poté, co jsem s dětmi neustále někde v lese, děti se hezký vyblátí v každé objeven kaluži a pak mě láskyplně objímají. Zkrátka nechat zaschnout, oprášit a mohlo se jít po výletu i do obchodu. Barvu jsem vzala na milost a nakonec není vůbec špatná.
Nastal další kámen úrazu – jak je vyfotit „v akci“. Částečně něco nacvakal Vláďa v rámci školního cvičení (jako profi fotografa ho musím jedině doporučit – až budete shánět někoho na svatby a v podstatě cokoli, tak dávám za něj ruku do ohně). Vyběhli jsme tady poctivě v rouškách za náš barák na skálu, já rychle roušku sundala (bylo to v době, kdy je opravdu nosil poctivě fakt každý snad i za volantem), rychle pár cvakanců, nasadit roušku, přeskočit na druhou skalku a cvak další záběr. 15 minut a hotovo.
Bohužel nás nenapadlo, že primárně je poptávka po fotkách kalhot v lese a v přírodě. Prostě outdoor že? Domy na pozadí nebyly vůbec žádoucí.
Fáze tři tak spočívala v tom, že jsem se snažila vyfotit kalhoty sama ve všech naprosto „zcela přirozených“ pozicích v opravdové přírodě. Buď samospouští, nebo mě fotily děti. Takže tady sice držím u Stránské skály lezeckého průvodce, ale v něm založený mobil pro odpálení samospouště. Nebo pár záběrů padlo na „zaměření“ .. neuřezaných rukou a hlavy…. a něco fotil pro změnu můj pětiletý syn.. zcela běžně takhle v teniskách nebouldruju.
A tuhle už bych mohla považovat za svůj samospoušťový majstrštyk bez stativu, kdy se mi podařilo vše odpálit, odehnat ze záběru děti, ledabyle se postavit a cvak: bylo. Máte to i s přehlídkou zákulisí (teď se provalí že děti tahají na výlet např. molitanový meč atd..).
Nicméně kalhoty jsou fakt super a když si je teď před létem pořídíte, tak si myslím, že ve skříni rozhodně zahálet nebudou. Nákupní košík můžete začít plnit zde:
