Ferraty Lužických hor

Českosaské Švýcarsko a Lužické hory jsou mojí srdcovou záležitostí. Hrozně ráda tady trávím dovolenou (navíc spojenou s hlídáním dětí 🙂 a když si k tomu můžu sáhnout na nějakou tu skálu, tak je to dokonalé. Uplynulou sobotu jsem provětrala ferratové nádobíčko a proběhli jsme dvě zajištené cesty oblasti: zadrátovanou jeptišku Nonnensteig a Alpiner Grat. Bylo nás celkem pět – se mnou čtyři nováčci, pro které to bylo na ferratě jejich „poprvé“.

Začali  jsme na velmi  oblíbené zajištěné cestě Nonnensteig. I když byla sobota, nebylo tady tak rušno, jak by si jeden myslel.
Ferraty v tomto koutu Lužických hor jsou stavěné na pískovci, což se hned tak nevidí. Tato konkrétně je úchvatná v tom, že nabízí pestrou směsici všeho, co vás čeká na ferratách např. v Alpách. Lanové mostky, převisy, traverzy … každý si tak na jedné cestě může ošahat, co mu sedí a co ne.

Na většině fotek ze zajištěných cest to vždy dopadne tak, že buď neustále fotíte někomu zadek nebo máte na všech fotkách jen jednu osobu – tu co leze pod vámi. Naštěstí Petra je neuvěřitelně fotogenická a tak to vypadá, jako extrémně pohodové lezení!

Nenechte se ale zmást, nejtěžší místo celé zajištěné cesty je převis o obtížnosti C/D. Úsek měří cca 1,5 metru, takže za pomocí lana se tam nakonec přes něj dostali všichni. Ale zadarmo to rozhodně není. 

Velmi komplexn popis celé zajištěné cesty naleznete např. zde: (a tak nemá smysl jej sem psát a objevovat Ameriku). Co mě ale okamžitě napadlo byl fakt, že příště spojím ferratu s rodinným výletem. Tatínka pošleme s dětmi na procházku, protože celé okolí Kurort Jonsdorf rozhodně stojí za prozkomání!

Vyhlídková plošina na konci zajištěné cesty je dosažitelná i pro pěší turisty. Hned u ní je restaurace, kde mluví německá obsluha velmi roztomilou češtinou. Druhou zajištěnou cestou v pořadí byl Alpiner Grat. Tady už na focení moc prostoru nebylo – ferrata je lehce náročnější než jeptiška a ačkoli je kratší, dle mého subjektivního hodnocení se tady začátečník mnohem více vyšťaví. Já osobně nemám ráda hlavně nástup, protože nedosáhnu při své výšce z jedné kramle na druhou a tak tam do každé i s batohem dosti dynamicky skáču. Pak už je to pěkné lezení, které využívá přírodní stupy. Kdo na to není zvyklý, tak bude de-facto bojovat od začátku do konce.Přidávám link na celou zajištěnou cestu – např. zde: (nebo si vygooglete Alpiner Grat – najdete fotky i videa).
Ve finále a opravdu lítém boji jsou ale všichni nahoře a to bez jakékoli další technické dopomoci dojišťování lanem! Všem gratuluji ke vstupu do ferratového světa‘

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *